50 let Krkonošských pohádek: Legendy, které ovlivnily generace

Krkonošské pohádky, stálice české televizní tvorby, letos slaví půl století od svého prvního vysílání. Pojďme se společně s měsíčníkem Nostalgie vrátit k těmto nezapomenutelným chvílím.

Kdo by neznal Krakonoše a Trautenberka, ikonické postavy, které se zrodily z pera Marie Kubátové? Její knižní sbírka inspirovala k vytvoření televizního večerníčku, který se stal miláčkem nejen dětí. Scénáristka Božena Šimková, fascinovaná Kubátovou předlohou, rozšířila původní dvojici postav o hajného, Kuby a Anče, čímž pohádkám dodala ještě více kouzla.

Původně byl tento projekt pro televizní šéfy příliš velké sousto. Hrané večerníčky se v minulosti několikrát neosvědčily a nikdo nechtěl riskovat další neúspěch. Situace se ještě více komplikovala, když Božena Šimková dostala zákaz tvorby kvůli svému veřejnému postoji proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Její jméno bylo na černé listině, ale Zdenka Podhrázská statečně převzala autorské vedení.

Když už to vypadalo, že všechny překážky byly překonány, přišel čas na obsazení rolí. Režisérka Věra Jordánovská měla jasno: František Peterka byl pro ni jediným možným Krakonošem již od prvního přečtení scénáře. Podobně zásadní bylo obsazení Ilji Prachaře jako chamtivce Trautenberka. Prachař, ačkoliv na natáčení vzpomínal s láskou, často žertoval, že role Trautenberka mu zůstane navždy přilepena, přestože vytvořil stovky jiných postav.

Natáčení probíhalo v ateliérech na Barrandově, kde kromě chaloupky vytvořili dekoratéři dokonce i autentický potůček s pstruhy. Jaroslav Satoranský, představitel Kuby, nešetřil chválou na mistrovské práce dekoratérů.

Krkonošské pohádky tak přežily půl století a dál oslovují nové generace diváků svým půvabem, humorem a nenapodobitelným českým šarmem. Jak jinak bychom mohli lépe oslavit tento klenot české televizní tvorby než společným zavzpomínáním na tyto nesmrtelné příběhy?