Labská bouda v Krkonoších budí emoce už půlstoletí. Hrozilo jí zbourání

Při putování po hřebenech Krkonoš mohou výletníci už zdálky zahlédnout robustní betonovou budovu, která se výrazně "zakusuje" do svahu, ve kterém je umístěna. Někteří ji obdivují, jiným připadá ohavná. Nese název Labská bouda a vyrostla nedaleko místa, kde v listopadu 1965 lehla popelem původní, klasická krkonošská bouda - na náhorní planině nad Labským vodopádem, nedaleko pramene řeky Labe, ve výšce 1340 metrů nad mořem, v nejpřísněji chráněné zóně Krkonošského národního parku. Otevřeli ji před 50 lety, 15. listopadu 1975, a dnes je jednou z nejznámějších horských chat v ČR.

"První písemná zmínka o stavení na místě Labské boudy zhruba z roku 1830 popisuje prostou chatrč v těsné blízkosti Labského vodopádu, kterou obhospodařuje žena z Rokytnice nad Jizerou, přezdívaná jménem Blasse, “ píše Martin Bartoš v knize Historie krkonošských bud. Její vznik úzce souvisí s rozvojem turistických aktivit v té době. Poutníci tu mohli zakoupit pivo, kořalku, mléko, víno, chléb s tvarohem, máslem či sádlem, posilnit tak znavené tělo a odpočinout si před další cestou.

Později zde vyrostla první bouda nabízející i ubytovaní, kterou nechal hrabě Jan Harrach v letech 1878 a 1879 přestavět a později dalšími přístavbami ji zvětšoval. Bouda se rychle stala velmi oblíbenou, nabízela ubytování i řadu krkonošských specialit. Osudným datem se boudě stal 6. listopad 1965, kdy ji postihl požár kvůli neopatrnému zacházení řemeslníků s benzínovou lampou při opravě. Stavba lehla popelem a vyhořela do základů. Objekt byl v té době ve značně zchátralém stavu a podle Národního památkového ústavu (NPÚ) měl vlastník stavební posudek, z něhož vyplývalo, že je zcela neekonomické jej obnovovat.

Téměř okamžitě se začalo řešit, jaká bude jeho náhrada, protože se místo těšilo velké turistické oblibě. Základní kámen nové budovy byl položen 12. června 1969. Autorem návrhu se stal významný architekt Zdeněk Řihák, činný například v Brně, kde navrhl Hotel Continental v bruselském stylu či nedávno zbouraný Prior, a také autor ikonického trojúhelníkového hotelu Patria u Štrbského plesa.

Stavba nové Labské boudy zabrala celkem šest let. Slavnostního otevření se dnes známý devítipodlažní betonový hotel dočkal 15. listopadu 1975, ubytovat se zde tehdy mohlo až 120 hostů. Nová bouda nestojí přesně na stejném místě jako ta původní, ta bývala severněji u Labského vodopádu. Budova je umístěna ve svahu, přičemž její hlavní vchod se nachází v úrovni nejvyššího podlaží.

Socialistická výroba stavebních prvků ovšem měla své rezervy. "Okna na nové boudě se nikterak nelišila od těch, které známe z panelových králíkáren vyrobených z dřevěných lamel. Okna brzy přestávala těsnit, a tak se na našem pokoji přes noc vytvořila nemalá závěj čerstvého sněhu, který se větrem dostával dovnitř do místnosti, “ vzpomínal Martin Bartoš na osobní zkušenost z konce 70. let, krátce po otevření hotelu.

Do roku 1996 byl hotel ve správě podniku Krkonošské hotely, později Interhotely Krkonoše. V rámci velké privatizace pak byl odprodán soukromé firmě a majitelem se stala dopravní společnost Pumr & Ryba. Ta začala boudu v roce 1998 rozsáhle rekonstruovat. Jedním z důvodů byl i vliv počasí a extrémních horských podmínek, které si pohrávaly s betonem, a ten začal z budovy odpadávat. Zmodernizován byl interiér, stavba byla nově zateplena a znovu otevřena v roce 2004.

Již od svého počátku však nová Labská bouda budila emoce, u odborné i laické veřejnosti. I když patří mezi významné pamětníky architektury 70. let minulého století, je zároveň jednou z nejkontroverznějších staveb u nás. Pro některé tento železobetonový kolos do nádherné krkonošské přírody nepatří a hyzdí krajinu. Jiní si na přítomnost betonového hotelu zvykli jako na typickou stavbu této oblasti a mají ji za vhodně zasazenou do krajiny.

Hřebenovému hotelu začátkem 21. století hrozila demolice a snahy o jeho odstranění byly velké. V říjnu 2007 ho chtěli tehdejší majitelé prodat a správa Krkonošského národního parku navrhla Ministerstvu životního prostředí budovu odkoupit a zbourat. Na stejném místě měla vzniknout náhrada, menší a kompatibilnější s okolní krajinou. Od tohoto záměru bylo nakonec pro jeho celkovou finanční nákladnost upuštěno.

Hledání nového majitele dále pokračovalo a nakonec se v druhé polovině roku 2012 majitelem betonového obra stala firma Salvario Holdings Limited sídlící na Kypru. Do pronájmu ho získala pražská společnost AEZZ Kláry Sovové a Stanislava Beneše, spolumajitelů Luční boudy, o tři roky později Labskou boudu společně odkoupili. Od října 2018 provozuje objekt společnost Labská, ve které figuruje Klára Sovová s Tomášem Čumpelíkem a oba také budovu spoluvlastní.

Větší nebo menší úpravy a rekonstrukce, ať už interiéru či exteriéru, tu probíhají prakticky neustále. "Labská bouda bude postupně rekonstruována do stavu, který nejen zkrášlí její vzhled, ale nabídne návštěvníkům i kvalitnější ubytování a nové možnosti pro trávení volného času v překrásných partiích vrcholků Krkonoš, “ stojí na oficiálním webu boudy.

Podle Památkového katalogu NPÚ je Labská bouda "příkladem nejlepších architektonických tendencí 70. let 20. století ovlivněných myšlenkami brutalismu a pozdní moderny". V jejích prostorách je také umístěna trvalá meteorologická stanice a solární a ozónová observatoř Českého hydrometeorologického ústavu v Hradci Králové.