Původní Labská bouda lehla popelem v listopadu 1965

Horské boudy a chaty, poskytující turistům občerstvení i odpočinek, patří neodmyslitelně ke krkonošským hřebenům. Jejich tradice sahá až do 17. století, ale největší slávu zažívaly s rozvojem turistického ruchu na počátku 20. století, kdy se jich v nejvyšších českých horách nacházelo kolem třiceti. Jejich prokletím často bývají ničivé požáry - po jednom takovém 6. listopadu 1965 lehla popelem původní Labská bouda. Na jejím místě vyrostl o deset let později nový, moderní betonový hotel, který svým vzhledem dodnes vyvolává u části veřejnosti negativní reakce.

Původní Labská bouda vyrostla na místě, kde je již od roku 1830 zaznamenán "kiosek" jisté podnikavé ženy, která zde nabízela mléko, sýry a kořalku v primitivním přístřešku z roští a kamení. Později zde vyrostla první bouda nabízející i ubytovaní, kterou nechal hrabě Jan Harrach v letech 1878 a 1879 přestavět a později dalšími přístavbami ji zvětšoval. Bouda se rychle stala velmi oblíbenou, nabízela ubytování i řadu krkonošských specialit. V listopadu 1965 však lehla popelem, příčinou byla neopatrnost řemeslníků při práci s benzínovou lampou. Objekt byl v té době ve značně zchátralém stavu a podle Národního památkového ústavu (NPÚ) měl vlastník stavební posudek, z něhož vyplývalo, že je zcela neekonomické jej obnovovat.

Nová bouda byla u pramene Labe ve výšce 1340 metrů nad mořem v nejpřísněji chráněné zóně Krkonošského národního parku otevřena 15. listopadu 1975. Na místo klasické krkonošské boudy však na místě po šesti letech výstavby vyrostl devítipodlažní hotel. Obří betonovou budovu, která má kapacitu 120 hostů a jejíž součástí jsou dvě restaurace, navrhl architekt Zdeněk Řihák. Po roce 1989 byla několik let uzavřena a pro veřejnost se znovuotevřela v roce 2004. Podle Památkového katalogu NPÚ je nynější Labská bouda "příkladem nejlepších architektonických tendencí 70. let 20. století ovlivněné myšlenkami brutalismu a pozdní moderny".